Spojená s kostelem sv. Jiří na Hradišti
Obec Libušín je pokračováním osídlení na hradišti nazývaném a připisovaném kronikářem Kosmou kněžně Libuši. Osídlení z doby Libušiny, tedy ze 6.-7. století, dosvědčuje keramika pražského typu, nalezená u studánky. Avšak hradištní opevnění bylo vybudováno až v 9.století na obranu přemyslovského území s centrem na Budči. Obranému účelu sloužilo nejvýše do přelomu 11. a 12. století. Podle FerdinandaVelce bylo toto hradiště sídlem správy župy až do 10. stol., když župní "úřadové" přesídlili na hradiště Dřevíč. V roce 1052 zde měl klášter boleslavských od Břetislava I. "vinice s lidmi k lisu vinnému přikázanými". Ve 13. století už zde byly dvě vesnice, z nichž jedna patřila klášteru kladrubskému (1186-1239) a druhá klášteru sv. Jiří v Praze (1228-1233). Jako dvojí ves Libušín (Lobessin) se jmenuje v darovací listině z 1. července 1277, kdy přešla se vším příslušenstvím od krále Přemysla Otakara II. na klášter benediktýnský sv. Jana Křtitele na Ostrově a Skalkách. Ve 14. století byla ves v údolí nazývána Libušín a ves na návrší Hradiště. Roku 1318 se zde uvádí vladycký dvůr, na němž sídlil Jaroslav, po něm 1396 Vlk a Mareš Mrháč (Vilštein) od r. 1397 do r. 1410. Od roku 1355 do 1413 jsou páni ze Smečna jmenováni patrony kostela na Hradišti. Roku 1420 dal císař Zikmund Libušín do zástavy Janovi z Bysně. Po válkách husitských byli držiteli Libušína dvě vladycké rodiny pánů z Bysně a z Hořešovic. Kostelík sv. Jiří pravděpodobně pochází z 10 století, ale nejstarší dochovaná část jeho stavby (presbytář) je v ranně gotickém slohu až z 13. století. V té době bylo hradiště jedním ze správních center přemyslovského státu, na němž sídlil villicus a kam byly odváděny dávky z okolních vsí včetně služebných osad: Svinařov, Ovčáry nebo Vinařice (Vinary). Podle historických pramenů stavěli presbytář ostrovští benediktini, kterým náležel Libušín v 2. polovině 13. století a kteří tehdy také stavěli kostel sv. Gottharda ve Slaném. Bývala zde farní osada zvaná hradiště nebo hradisko a kostel je uváděn jako farní v rejstřících desátků papežských roku 1352 s poplatkem 30 grošů. Asi roku 1340 se vzdal fary farář Hradišťský Radek. načež se stal farářem Oldřich (Ulricus) a byl zde ještě v r.1355. Roku 1364 zemřel farář Hradišťský Tomáš a po něm zde působil kněz Benedikt a 12. prosince 1379 sem zavítal na visitaci arcijáhen Pavel z Janovic. Od r. 1380byl farářem Hensíndo r. 1387, kdy směnil své místo s farářem Zlovětinským Petrem, který zemřel r. 1413. Jeho nástupcem se stal Vojslav (Velislav) ze Skramníka do r. 1416, pak Keblovský farář mistr Vít do r. 1417 a po něm farář Hněvkovický Ondřej. V husitských válkách fara zanikla. K smečenské faře byl Libušín Připojen r. 1514,kdy byl prodán pánům Martinicům a patřil k ni až do ustanovení libušínské fary při kostele sv.prokopa. Asi kolem roku 1500 zde byla postavena zvonice se zvony z r. 1504 a 1536 od mistra Bartoloměje z Prahy. Roku 1683 pořídil Bernerd Ignác z Martinic ranně barokní oltář a kazatelnu. Rok 1711 je vysekán nad vchodem do sakristie. rok 1737 je vytesán na zábradlí na kůru. Kolem roku 1760 byl zhotoven rokokový oltář sv. Jiří. Rok 1778 a písmena AFMK jsou vytesána na trámu u schodů na kůr. Po roce 1800 byl kostel vyzdoben souborem obrazů apoštolů (od r. 1991 v depositáři). V roce 1859 byly osazeny varhany od c.k.dvorního varhanáře Josefa Gartnera z Prahy, Dlouhá ul. 618 (nápis uvnitř). V r. 1883 byl kostelík opraven, zhotoven nový strop nad lodí a nová dlažba v presbytáři, oltář nově "štafírován". V r. 1906 se objevily ve zdivu trhliny a důl Schoeller je dal zajistit železnými traverzami. V r. 1908 byla dána nová střecha. O životě na hradišti historikové nepíší, svědčí o něm jen opravy kostela a datumy zanechané řemeslníky. Svědčit by mohly smečenské matriky a archiv smečenského panství. Poslední domky na jižním úpatí byly zbořeny po druhé světové válce. Rod hrobníka Šlégra zde bydlel několik staletí až do let 1970, naposledy byl hrobnický domek trvale obýván do r. 1985. Nyní převzal domek a celý areál do péče Jiří Čížek, libušínský rodák. Po vysvěcení kostela sv. Prokopa v listopadu roku 1908 přestal být kostel sv.Jiří užíván k nedělním bohoslužbám a slouží jako kostel poutní. případně při pohřbech na zdejší hřbitov. Z kroniky města Libušína: 24.4.1932 bylo v neděli a u sv. Jiří byla slavná pouť, které se účastnilo "jistě až 6 tisíc" lidí. 25. září 1933 začala oprava kostela sv. Jiří. Pod omítkou v sakristii nalezen nečitelný nápis, zčásti latinsky a zčásti švabachem psaný, na jižní straně byly zazděné dveře na hřbitov a na severní dveře z tehdy malé kaple do fary. Malá krabička byla nalezena a opět uložena se zprávou 50 cm nad východem ze sakristie směrem na jih. Na jaře 1943 byla u prvního valu vyhloubena v opuce studna, je hluboká 15 m, má železnou pumpu a stále dost vody. Za našich byl kostel sv. Jiří opravován v letech 1990 a 1991. Byl zhotoven nový krov nad presbytářem, nová krytina na celou střechu a žlaby, opraveny omítky vnější i vnitřní, restaurován barokní oltář a kazatelna. Na jaře 1991 byly odvezeny do bezpečí obrazy apoštolů. Po vánocích 1991 byly odcizeny obrazy z obou oltářů. V roce 1997 před poutí vyzdobil přední oltář novým obrazem sv.Jiří akad. sochař Martin Zet z Libušína. V září 1996 byl ukraden zvon z r. 1504. Druhý zvon z r. 1536 se nedochoval do našich časů. V květnu 1999 byly vyrabovány zlacené dřevořezby z barokního oltáře a kazatelny.